Druhým vyzpovídaným je Adam Páv. Kluk, který letos odehrál svou třináctou sezónu v ježčích barvách, řadí se tedy mezi jedny z těch nejdéle hrajících juniorů. Adam odchytal v ježčím dresu nesčetně zápasů, během nichž dokazoval své kvality, rozdával radost, ale přidělal i pár vrásek nejen trenérům. Jeho brankářský styl byl v určitých chvílích naprosto infarktový, přesto s ním dokázal vynulovat mnoho soupeřů. Za svými spoluhráči stál v časech úspěchů i neúspěchů. Během několika let svou branku dokázal zavírat stále víc a víc. Od dob, kdy Ježci prohrávali o deset a více gólů se dostal až k bodu, kdy sbíral čistá konta a bojoval o nejlepší brankářská procenta v celé lize. Rozmluvit ho byl nadlidský úkol, srandu však nikdy nezkazil a jako parťák do kabiny byl nenahraditelný. Okolo něj se v týmu prostřídalo mnoho brankářských konkurentů. Svým zenovým klidem, a především svými výkony to byl právě on, kdo se udržel na pozici jedničky až do Juniorů.

První červnový víkend tohoto roku byl ve znamení kvalifikačního turnaje na MČR pro kategorii starších žáků. Toho se zúčastnili také naši hráči pod taktovkou trenéra Jiřího Kozla. Turnaj se konal v pražských Čimicích, ale pro naše borce nedopadl nejlépe. I tak však předvedli sympatické výkony, bojovnost a odhodlání vyhrát či otočit utkání za nepříznivého stavu. Jednotlivé zápasy hodnotil trenér Kozel následovně.

Třetím duelem s ústeckou Elbou neskončila jen sezóna pro naše juniory, touto prohrou se uzavřela mládežnická kapitola pro pět bojovníků v ježčích barvách. Od tohoto okamžiku bude pětilístek Kozel, Páv, Šmíd, Zlesák a Čapka nastupovat pouze mezi dospělými. Krom jednoho už si všichni zmínění odbyli své premiéry mezi muži, vždy však nastupovali s vědomím, že na ně čeká poněkud mladší parta, se kterou se sejdou minimálně každou sobotu, aby sehráli utkání se svými vrstevníky napříč celou republikou. Tato možnost úniku mezi dospělé již přestala být jen možností, nyní to bude pro pětici statečných cesta bez možnosti návratu. Ačkoli jako chlapi bývalí svěřenci Jiřího Kozla už pár let vypadají, stále se mohli nazývat juniory. O toto označení definitivně přijdou 1.6., kdy oficiálně končí sezóna. Každý si sebou za těch pár let, co se proháněl po Ježkárně ve všech věkových kategoriích, ponese kupu vzpomínek. Nejvíce by se jich dalo očekávat od Vojty Šmída, který si poprvé oblékl dres s Ježkem na hrudi ve svých necelých pěti letech. Vzhledem ke zkouškovému období na vysoké škole a ke stále probíhajícím maturitám na školách středních jsem jako prvního vyzpovídal Lukáše Kozla, jenž si své maturitní povinnosti stihl splnit.

Po A-týmu a juniorce skončila sezóna také našemu B-týmu. K překvapení mnohých se naší rezervě jako jediné, ze zmíněné trojice, podařilo posadit cenné kovy na ježčí hruď. V boji o bronz si dokázala poradit s rezervou pardubické Alfy a před domácím publikem zahalila celou Ježkovku do bronzové radosti. Sezóna se pro svěřence Lukáše Vajdy nevyvíjela od začátku podle představ, ale především díky bezchybným zápasům na domácí půdě stoupala tabulkou. Poté postupným zlepšováním formy ukořistila druhou pozici v základní skupině. V semifinále podlehla rivalům z Prachovic, i díky dvěma zkontumovaným utkáním, 1:3 na zápasy. Přesto si odhodlaní Ježci v posledním zápase sezony dokázali zvednout nejen náladu, ale i pohár nad hlavu. Radost byla o to větší, že finální výsledek, v podobě bronzových medailí, předčil předsezonní cíle ježčího béčka.

I po roce se nám opět postavil do cesty ústecký tým. Vlčí Smečka, na kterou opravdu neumíme, nás nejprve pohostila na jejich stadionu a při odvetě na Ježkárně navíc udeřila nepříjemným direktem na závěr.

Konec jedné éry. V nedělním utkání padli naši junioři po vyrovnaném a emotivním souboji proti ústecké Elbě. Nešlo však ani tak o porážku, jako spíš o uzavření jedné obrovské ježčí kapitoly. Parta skvělých kluků v čele s trenérem Jirkou Kozlem dospěla ke svému vrcholu. Příběh, který není jen o sportu, ale kamarádství, náročných začátcích a neuvěřitelné píli a odhodlání být těmi nejlepšími a vytvořit kolektiv, který přetrvá. To jsou naši junioři a zde je jejich příběh!

Po prvním hracím víkendu si naše béčko přivezlo na půdu soupeře velmi nelehký úkol, v němž byla naše výchozí pozice dosti nepříznivá. Po dvou kontumovaných utkáních musela ježčí rezerva vyhrát oba zápasy, aby vrátila sérii zpět na naši tvrz. Pro mnohé týmy nesplnitelný úkol, Ježci ale ani tak neskládali zbraně. I přes veškerá odhodlání se ježčí sen o postupu v neděli rozplynul. Na ježčí béčko tak bude čekat zápas o bronz, který sehrají Ježci proti pardubické Alfě B.

Mládežníci tento víkend příliš utkání nesehráli, a tak přinášíme report z turnaje mikropřípravky a dorostu dohromady. Mikropřípravka coby pravidelný účastník turnajů zavítala tentokrát do Svítkova. Kluci a dáma si turnaj náležitě užili, a to je to hlavní. Dorost naopak prochází obměnou a má velmi mladý kádr, i tak ale sbírá cenné zkušenosti!

Starší žáci opět po týdnu vyzvali Svítkov a měli jim co vracet. Do týmu se navíc po zranění vrátil Vojtěch Vodehnal. To dorost měl ve značně oslabené sestavě vzdorovat prvnímu týmu tabulky, pardubickému HBC.

Před posledním zápasem nadstavbové části Extraligy juniorů Ježci díky pátečnímu výsledku mezi Kelty a Hostivaří věděli, že s největší pravděpodobností zůstanou na prvním místě. Museli by totiž prohrát s Kladnem o 9 gólů, aby se před ně berounští dostali. Šanci v dresu juniorů tak s ohledem na zdravotní trable některých hráčů dostali dorostenci Michael Starý s Jakubem Málkem, navíc se do sestavy po roce vrátili Kryštof Daníček a starší bratr druhého ze jmenovaných dorostenců Tomáš.