Nestává se každým rokem, aby se mužstvo dostalo do finále a už vůbec nebývá zvykem, aby si hráči mohli rok co rok po finále pověsit na krk zlaté medaile. Každý, kdo kdy okusil náročnost jakéhokoli sportu, moc dobře ví, kolik úsilí a snahy se skrývá za jakýmkoli úspěchem. Ne vždy stačí mít v týmu jen ty nejlepší. Pokaždé je k finálnímu vítězství zapotřebí skvělé party, kde se může jeden spolehnout na druhého, tak aby věděl, že si vzájemně v týmu budou všichni krýt záda. Modrobílá parta z Ježkárny však letos nabídla něco výjimečného. Bezmála čtyřicet kamarádů se spojilo v jednu velikou rodinu, která dokázala ovládnout 2. ligu i přes nesčetné překážky, které se jim postavily do cesty. Po základní části, nadstavbě a semifinále s Prachovicemi se postavilo do cesty ježčího štábu komando z Chlumce. První dvě utkání nedopadla dle očekávání a výběr Lukáše Novelinky se vracel na domácí půdu s nožem na krku. Stačilo jen jednou prohrát a bylo po ježčím snu. Nelehký úkol Ježci zvládli a po třech vítězstvích v řadě překlopili celou sérii na svou stranu a odstartovaly nespoutané oslavy, které ještě stále nekončí.












































































































