Dva sobotní domácí zápasy a jeden dlouhý nedělní výjezd do Opavy. To vše přinesl další víkend hokejbalových radovánek, během nějž nejstarší mládežnické celky neprohrály a navíc se junioři vyhoupli do čela nadstavbové tabulky.
Dva sobotní domácí zápasy a jeden dlouhý nedělní výjezd do Opavy. To vše přinesl další víkend hokejbalových radovánek, během nějž nejstarší mládežnické celky neprohrály a navíc se junioři vyhoupli do čela nadstavbové tabulky.
Mládežnickým kategoriím pomalu ale jistě vrcholí jednotlivé soutěže. Juniorka tentokrát zajížděla do pražské Hostivaře, byla však značně oslabena o trenéra Kozla, který odcestoval se staršími žáky do Svitav. V neděli naopak hostivařští navštívili heřmanoměsteckou Ježkovku, kde se utkali s domácím dorostem.
Na zlepšený výkon juniorů z minulého týdne chtěli svěřenci Jiřího Kozla navázat i poslední březnovou sobotu, kdy na domácím hřišti přivítali Plzeň. Ta poprvé na jaře nastoupila prakticky s celým svým kádrem, a tak se dal čekat kvalitní hokejbal z obou stran.
Další víkend přinesl zajímavá střetnutí pro oba nejstarší mládežnické celky Ježků. Zatímco junioři chtěli zvrátit svoji sérii nešťastných proher na Kladně, dorostence čekal soupeř okupující první místo tabulky. Ti se však trochu nečekaně postarali o výsledek víkendu!
Okleštěná sestava Ježků v podobě jedenácti hráčů a jednoho brankáře se vydala na dalekou cestu do Třince pro body, počasí navíc přímo vybízelo všechny, aby zůstali doma v teple. Neoblíbený asfalt byl po celé ploše poset kalužemi a dalo by se říct, že na hřišti bylo víc vody než asfaltu.
Jiří Kozel: „Myslím, že oba týmy byly nešťastné z toho co jim nabízelo za hru samotné hřiště, které místy připomínalo spíš špatně napuštěný bazén. Nechtěli jsme jako první inkasovat, protože na neoblíbeném asfaltu a ještě při neustálém sněžení bychom začali brečet, jak je vše proti nám. Toto přání však zůstalo nenaplněno a následovalo vše, co jsem předpokládal. Soupeř přidal další dva góly a my svoje šance úspěšně zahazovali. Před třetí třetinou odjela soupeři jedna z opor Wrobel a pro nás to byl trošku impuls ještě něco s utkáním zkusit. Brzký gól naši náladu ještě zvedl a soupeř, který se chtěl v poslední části spolehnout jen na bránění znejistěl. V 38. minutě se nám povedlo dotlačit do branky druhý míček a v poslední minutě jsme šli do hry bez brankáře, kterou jsme přetavili ve vyrovnávací gól. Navíc nebyl daleko scénář z Kladna, když se z ničeho nic ještě objevila sama před brankou dvojice Kachlík a Pilař, ale míček skončil mimo branku. V prodloužení jsme udělali hrubku na červené čáře a soupeřův rychlonohý útočník se nemýlil. Bod však bereme po vývoji utkání všema deseti. Musím ještě ocenit i soupeře a kluky z jejich týmu, ačkoliv jsme si u mantinelu absolutně nic nedarovali, tak mě přišla až nezvykle poklidná atmosféra. Padl gól my jsme to přijmuli, oni se zaradovali, podali jsme si ruce, vyměnili komplimenty – prostě pohoda – díky za to.“
Sestava: Páv – Holý, Daníček, Čapka, Kovář, Pilař, Kachlík, Šmíd, Vohralík, Kozel, Sedlák, Zlesák