Velký pátek byl pro juniory Heřmanova Městce opravdu Velkým. Na jejich hřiště přijela šestá Hostivař, kterou by Ježci v případě vítězství za tři body předstihli. Tento zápas nakonec vyústil defenzivní vyčkávání a diváci viděli za celý zápas jeden gól. Naštěstí z hole Ježků...
S nožem na krku vycestoval tým Lukáše Vajdy do pardubických Polabin. Pro možnost přímého postupu do play-off nesměli Ježci ztratit, navíc je nečekal vůbec lehký soupeř. S pardubickým HBC na podzim Heřmanoměstečtí padli, přátelský zápas v lednu však ukázal, že vzájemná měření sil jsou vždy vyrovnaná – a tehdy zvítězili Ježci. Třetí duel těchto dvou týmů přinesl lítý boj, po kterém se nakonec radoval Heřmanův Městec.
Před koncem základní části čeká na juniory náročný úkol. Pro postup do elitní šestky nesmí ztratit ani bod a zároveň musí doufat v příznivé výsledky ostatních zápasů. Důležitý krok v cestě za jasným cílem je čekal v sobotu, kdy na Ježkárnu zavítala třetí Plzeň. V prvním vzájemném utkání schytali heřmanoměstečtí debakl 7:1, tentokrát bylo vše narýsováno trochu jinak...
Tentokrát čekal na nejstarší mládežnický tým Ježků výjezd do dalekého Hodonína. Místní hokejbalisté v dosavadní sezóně získali pouze tři body, pro výlet na jih Moravy tak pro heřmanoměstecké bylo povinností vyhrát. Po nepovedeném startu se Ježci oklepali, otočili vývoj utkání a zvítězili přesvědčivě 7:3.
Okleštěná sestava Ježků v podobě jedenácti hráčů a jednoho brankáře se vydala na dalekou cestu do Třince pro body, počasí navíc přímo vybízelo všechny, aby zůstali doma v teple. Neoblíbený asfalt byl po celé ploše poset kalužemi a dalo by se říct, že na hřišti bylo víc vody než asfaltu.
Jiří Kozel: „Myslím, že oba týmy byly nešťastné z toho co jim nabízelo za hru samotné hřiště, které místy připomínalo spíš špatně napuštěný bazén. Nechtěli jsme jako první inkasovat, protože na neoblíbeném asfaltu a ještě při neustálém sněžení bychom začali brečet, jak je vše proti nám. Toto přání však zůstalo nenaplněno a následovalo vše, co jsem předpokládal. Soupeř přidal další dva góly a my svoje šance úspěšně zahazovali. Před třetí třetinou odjela soupeři jedna z opor Wrobel a pro nás to byl trošku impuls ještě něco s utkáním zkusit. Brzký gól naši náladu ještě zvedl a soupeř, který se chtěl v poslední části spolehnout jen na bránění znejistěl. V 38. minutě se nám povedlo dotlačit do branky druhý míček a v poslední minutě jsme šli do hry bez brankáře, kterou jsme přetavili ve vyrovnávací gól. Navíc nebyl daleko scénář z Kladna, když se z ničeho nic ještě objevila sama před brankou dvojice Kachlík a Pilař, ale míček skončil mimo branku. V prodloužení jsme udělali hrubku na červené čáře a soupeřův rychlonohý útočník se nemýlil. Bod však bereme po vývoji utkání všema deseti. Musím ještě ocenit i soupeře a kluky z jejich týmu, ačkoliv jsme si u mantinelu absolutně nic nedarovali, tak mě přišla až nezvykle poklidná atmosféra. Padl gól my jsme to přijmuli, oni se zaradovali, podali jsme si ruce, vyměnili komplimenty – prostě pohoda – díky za to.“
Sestava: Páv – Holý, Daníček, Čapka, Kovář, Pilař, Kachlík, Šmíd, Vohralík, Kozel, Sedlák, Zlesák