Jednou z posledních vlajkových lodí v ježčím přístavu byla naše záložní loď. Tato loď i přes nelehkou sezónu a nepříliš veliká očekávání dokázala mnohé překvapit a doplula až na vlny semifinále. Zde už byly vody opravdu nepříjemné, a i přes veškerý vzdor nakonec tato rezervní loď byla potopena. Smrtící byl střet s Piráty, kteří tyto vody naopak dobře znají a již loni si přes tyto vody dopluli až pro zlatý poklad. Vážení nesmutněte, poslední zprávy nás informovaly, že posádka z lodi uprchla na člunu a sbírá síly k rozhodujícímu souboji s Prachovicemi!
Nic lehkého nečekalo na naši rezervu ve vzdáleném Letohradu. Ještě pouhé hodiny před zápasem přišly poslední omluvenky a z nabušených tří lajn, jelo do Letohradu jen jádro obohacené vírou v dobrý konec. I přes nelehký průběh utkání si Ježci dokázali poradit a zvládli svůj úkol ještě lépe než kdokoli čekal. Výhrou 4:5, i díky hattricku Macenauera, si pojistili druhou příčku a jak se po prohře vedoucí Přelouče později ukázalo, bylo dobře, že se Ježci na nikoho nespoléhali a přímý postup si pojistili již sobotními třemi body.
První dubnový víkend si naše rezerva mohla zajistit přímý postup do semifinále a obejít tak strašáka v podobě předkola. K tomuto počinu však náš B-tým potřeboval vyhrát s Prachovicemi a Pardubicím uloupit alespoň bod. Sobotu si Ježci mohli odfajfkovat i přes nepřesvědčivý výkon, ale s jasným výsledkem. Neděle převrátila naruby vše co mohla. Týmový výkon už obsahoval prvky play-off módu, ale finální výsledek hovořil ve prospěch soupeřův. Obranný projev celku představoval jak veliké mají Ježci srdíčko, každopádně útok byl bez náznaku vážnější šance. O všem tak rozhodne poslední hrací víkend, kdy svěřenci Lukáše Vajdy pojedou svou hrou okouzlit Letohrad.
Z divokého západu na vlny mezi piráty. Nejednalo se o seskupení Jacka Sparrowa, nýbrž Jiřího Rytíře a místo prosluněného Karibiku čekalo na naše playery jen studené Labe. Ježčí bandité po divoké přestřelce dostali další nápad „za milion”. Loupit v cizích vodách je jeden z nejtěžších úkolů všeobecně, avšak pro ježčí rezervu po minulém týdnu neznělo nic nemožně. Na cestu za slávou tentokrát vyrazila jen hrstka odvážlivců. Vůdce ježčí smečky El’ Vajda uvízl ve spárech ústecké Elby a nemohl tak potěšit hradecké ochozy svou návštěvou. To se bohužel nedalo říci o hráčích královehradeckého A-týmu, ti ze zajetí Severočechů pláchli jen tak tak a podpořili svůj B-tým v boji o play-off. Ježci se tak chtěli pokusit překvapit hokejbalového obra, nicméně porazit extratřídu, bylo nad jejich síly. I přesto propašovali ježčí hrdinové z městečka u Pardubic bod v hodnotě stříbrné příčky.
Muži B - pá 23. 5. 2025 - Čapka Jan
Westernoví hrdinové si opět po roce vystříleli bronzový kabátec!
V dobách dávných, kdy světlo se šířilo z petrolejových lamp a kolty se tasily rychleji než se zdravilo, vznikal v heřmanoprachovické kotlině tento dlouhý příběh. Za vše mohou prapředci dnešního „El Vajdy” a prachovického „Pítra Bombače”. Když se tehdejší praotec Slovák Riv Vajda postavil Lítovi Bombačovi, nevěstilo to nic dobrého. Od dob co se do sebe zakousli poprvé RIV a LÍTA, neřekne tomuto souboji nikdo jinak než RIVALITA. Byl to střet dvou kmenů, které jsou si geograficky velmi blízké, avšak kulturně si byli odjakživa nesmírně vzdálené. Od těch dob uplynuly stovky let a přeci jen se líté boje táhnou až do dnešních dní. Dnes už tato válka čítá i další rody například pokolení Kozlů, Kunců, Lebdušků či Hrubanů. Ti všichni se pravidelně střetávají na odlehlých prériích vyhraničených tvrdými mantinely. Každý kdo překročí jejich práh se nesmazatelně zapíše do největších střetů historie. Nenašel se zatím nikdo, kdo by z těchto bitev odkráčel dobrovolně poražen. Poslední vzájemná vřava byla uskutečněna v květnu léta páně dva tisíce dvacet pět. Jednalo se o dvoudenní boj. Na konci všeho čekal na vítěze bronzový poklad a něha drahých poloviček, které vítaly vítěze s otevřenou náručí a usměvavou drobotinou. Pro družinu El Vajdy to znamenalo víc než jen slávu a úspěch, ale především dodržené slovo o zisku cenného kovu, jímž se zavázali svému náčelníkovi na počátku dlouhého ročníku.
SK Prachovice vs Ježci Heřmanův Městec B 1:3 (0:1, 0:1, 1:1)
Za zvuku mocných ohlušujících Vráťových děl se rozpoutalo v sobotu odpoledne peklo na prachovické půdě. Celé údolí najednou pokryl temný prach, který vyvstával ze země po každém mohutném otřesu půdy. A že jich bylo, však už ve čtvrté minutě ostrého boje, ukázal Jan Čapka, jak dokáže zkrotit střelu za letu jen pomocí svého bajonetu a vrátit ji ještě tvrdší měrou. Střela tak zaskočila bezmocného Pardovského a v táboru ježčích kovbojů zavládla první třeskutá radost - 0:1. Čapka tak potvrdil, že letošní play-off boje mu velmi chutnají. Do první sirény zbývalo ještě spoustu času a domácí se jen zřídka kdy dostávali před strážce svatyně Dvořáčka. V útoku byli ježčí svěřenci srdečně vítáni kotlem domácích a jejich precizně nacvičeným chorálem „Kozel fuj”. Nic však nepomáhalo zastavit rozjeté trio Kozel, Musílek, Řivnáč. Tito tři kovbojové zajisté museli kola loku píti, jelikož nebýt závěrné sirény, mohli tam ještě nyní běhati.
V prostřední části už Dvořáček mohl rozjet své Eldorado a měnit prachovické šance v pouhý prach. Naopak na druhé straně se z řetězu utrhl buldok jménem MatějŘivnáč. Štěstí že stále nesundal košík, neboť tento typ trhače by mohl i ošklivě pokousat. Svým excelentním obtočením se okolo branky Pardovského zvýšil na - 0:2. V obranném pásmu se zase prezentoval starý známý neznámý Jarda Novák, k nelibosti všech Ježků, tentokrát v dresu soupeře. Jeho výkon ohromil „Vajdičův saloon” a nemile překvapil heřmanoměsteckou defenzivu. Každý pokus o přesný zásah však polapil maskovaný fantom Dvořáček.
Třetí třetinu zesílily domácí salvy a to nevěstilo nic dobrého. Ze sílícího tlaku vytěžil snížení na rozdíl jediné branky pistolník Hruban - 1:2. Ve 41. minutě se na trestnou lavici poroučel domácí Dolejš a hostující střihoruký Edvard Novelinka. Městec ze vzájemného vyloučení vytěžil více a Jackie Chan Macháček prostřelil vše co mu v cestě stálo. Lišácky využil znalosti fyziky, geometrie, chemie a hlavně veliké dávky štěstí, aby stanovil konečný první výsledek - 1:3.
2. zápas
Ježci Heřmanův Městec B vs SK Prachovice 8:3 (1:0, 4:1, 3:2)
I druhým dnem se vířil prach. Nad Heřmanovým Městcem se snášel hustý dým. (To už Vráťa zkoušel dýmovnice) A mezi oběma celky bylo cítit pulsující napětí, které se minutu od minuty zvětšovalo. Bronz doslova visel ve vzduchu a nezbývalo už nic jiného než po něm sáhnout. První kdo natáhl ruce k nebi byl Roman „Bejly” Hejl a síť za Pardovským se vlnila poprvé - 1:0. V tu chvíli mu však scházelo ještě bezmála třičtvrtě hodiny hracího času k dosažení této mety. Na druhé straně se zase blýskal možná ještě více, než discokoule v chateau Choltice, Tomáš Dvořáček, který si svůj „Last dance” snad ani nemohl vysnít lépe. Mezitím co občas během sezóny poškádlil svou vlastní obranu, tak tentokrát celý víkend úspěšně trápil střelce z Prachovic. Jeho věrní druhové se na něj mohli se vším spolehnout a možná i proto mu leckdy posílali jen samotné soupeře, aby si na nich smlsnul.
Druhá perioda ukázala, že i vrátka v podobě maskovaných fantomů se dají pootevřít na více než jeden stupeň. Jestli si v utkání něco sedlo perfektně? Byla to zajisté nově upravená formace Sedlák, Musílek, Kozel. Nejednou si z nich sedla na sedací sval i obrana hostí. V 17. minutě se lajna sehrála k dokonalosti a začala úřadovat. Pohlednou akci zakončil Sedlák a bylo to - 2:0. Tento lehce podsaditější James Bond umí rozdávat zásahy se stejnou lehkostí jako se hostit ohnivou vodou, jeho heslo zní: Do vinglu, vystřelit, nemíchat! Že umí stejně dobře nahrát ukázal u další branky. Letošní play-off střelec Old Shatterhand Čapka zamířil přesně a bylo to - 3:0. O velmi rychlé snížení se postaral Hruban a zmírnil nepříznivý stav pro hosty - 3:1. Další brankou umlčel své příznivce prachovický oblíbenec Kozel - 4:1. No a aby bylo dílo dokonáno, seštelovala svá mířidla i pětibodová hvězda utkání Musílek - 5:1.
V tu chvíli už se bronz houpal skoro na krku každého z ježčích banditů, ale jak se říká, neříkej hop dokud nepřeskočíš, a tak si Lukas the Goat Kozel doskákal pro druhý zásah utkání - 6:1. Netrvalo to dlouho a vedení poutáhl Čep zpět na rozdíl čtyř tref - 6:2. Když v přesilové hře ukázal kovářskou sílu Filip Kovář, stav ukazoval už 7:2. Po tomto Gólu se uzavřela jedna veliká kapitola. Kdo zná Vinnetou, poslední výstřel, bude si pamatovat i legendu jménem Tomáš Dvořáček, poslední zákrok! Jeho historky by ty od Karla Maye hravě strčily do kapsy. Každopádně jeho autobiografie bude muset být nejspíše jen v audio verzi. Výstroj mu přirostla nejen k srdci, ale u některých částí zjistil, že už mu to přirostlo i k tělu, a tak má doma stále pověšenou lapačku i s rukou na hřebíčku. Do hry se dostal o dvě dekády mladší brankář Matouš Slaný. Ani jemu se nepodařilo zastavit přesnou ránu, kterou načepoval Čep - 7:3. Skóre zušlechtil, stejně jako své zákazníky i kapitán Lukáš Barber Novelinka na úhledných 8:3. Do roka a do dne opět bronzový. Tentokrát žádný Kozina, ale Kozel byl ten, jenž se podepsal pod tuto, historií opředenou, hlášku.
Hodnocení boje o bronz hlavním náčelníkem Lukášem Vajdou:
"Do série s Prachovicemi se nám moc nechtělo. Pachuť zklamání byla po semifinále dost hořká. Tým se postupně začal rozpadat, a tak jsme museli provést omlazovací kúru. Do branky se v ježčím věkovém průměru postavil mladý Tomáš Dvořáček a před něj kádr s matadory a zároveň mladými puškami. A na Prachovice to naštěstí stačilo, i když se vítězství nerodila vůbec lehce. Soupeř byl houževnatý a hrál na brejky a do nich jsme se je snažili nepouštět. První zápas jsme tak vyhráli jen 3:1 na těžkém poli soupeře, kde se skutečně nevítězí lehce. Druhý zápas byl bohatý na branky, ale možná ještě více těžší, protože není lehké bránit hubený výsledek, ale ještě těžší je bránit ten vyšší. Pokud soupeř kvalit Prachovic se po dřině dostane do laufu, ani Čápova všemocná hokejka, kterou nosí jako Old Shatterhand flintu v májovkách, by nám nepomohla je porazit. To se však nedělo a my třetí místo uhájili a opět máme na krku příjemné bronzové závaží. Sport jde však stranou ve chvíli, kdy se po cestě vyjevila záchrana služba a hostujícího kapitána Vendu Dvořáka odvážela pryč. Ať je to jakýkoliv sport, hraješ proti jakémukoliv soupeři, tohle si nepřeje nikdo a já věřím, že mohu i jménem klubu, Vencovi popřát brzké uzdravení a návrat na hřiště. A ja sám za sebe mohu soupeři poděkovat za fajn sérii a rozloučit se s hrdostí s B týmem, protože kluci udělali obrovský kus práce a jsem rád, že jsem jim mohl být na blízku."
Hodnocení boje o bronz nejproduktivnějším hráčem série Víťou Musílkem:
"Po vypadnutí všech možných ježčích týmů zbyla v play-off už jen rezerva a její bronzový dvojzápas s Prachovicemi. Vajdičovi jako by chyběl kontakt se mnou, a tak mě násilně narouboval do sestavy na post křídla, které jsem všehovšudy nikdy nehrál. Jak prozíravý tah to byl, se ukázalo až později. Sobotní duel nebyl divácky příliš atraktivní, a myslím, že se od nás čekalo víc. Nakonec jsem však dokázali zvítězit, především díky kariérukončícímu Dvořkovi. Doma už to byla jiná písnička, soupeř nejprve hrozil, ale pak přišla druhá třetina, kdy jsme soupeře naprosto zválcovali. Hokejbalem jsme se bavili a byla to krásná tečka za sezónou."
Hodnocení boje o bronz hvězdou víkendu Tomášem "Dvořkou" Dvořáčkem:
"Po neúspěšném semifinále je pro tým vždy těžké namotivovat se na boj o třetí místo. Jakmile ale opadlo prvotní zklamání, byla z kabiny cítit obrovská touha po medaili. Věděli jsme, že nás v derby s Prachovicemi nečeká nic lehkého a že zejména první zápas na jejich hřišti bude velice důležitý. Do vedení nás nedostal nikdo jiný, než náš nejlepší hráč play-off Honza Čapka. Soupeř ale nepolevil ani po našem druhém zásahu a troufnu si tvrdit, že od poloviny zápasu byly Prachovice aktivnějším týmem, alespoň tedy jsme měl plné ruce i nohy práce. (smích) Poctivým týmovým výkonem, který bych přirovnal k prvnímu utkání s Hradcem, jsme si nakonec dokráčeli pro výhru 3:1. V neděli Prachovice hodně vsadily na úvodní tlak, ale naštěstí se nám podařilo tento nástup ustát a naopak jsme se zásluhou nepolapitelného Romana Hejla dostali do vedení. Zlomovými momenty zápasu pak bylo nešťastné zranění jejich kapitána Vaška Dvořáka a náš povedený nástup do druhé části, kde jsme dokázali gólově uskočit a dostat zápas a potažmo i sérii pod kontrolu. Celý zápas nám hodně zatápěl Tomáš Čep na vhazování, kdy snad 7x čistě vyhrál svou útočnou buly a často nechybělo mnoho ke kontaktní brance. Prachovicím ale pak už nezbývalo než hrát otevřenou hru a my jsme nakonec zdánlivě jednoznačným výsledkem dokráčeli až pro bronzovou obhajobu. Myslím, že šlo o dva výborné zápasy před skvělou diváckou kulisou – nic lepšího, než odchytat poslední soutěžní zápas aktivní hráčské kariéry před domácími fanoušky s medailovou tečkou, jsem si asi nemohl přát."
