Druhým vyzpovídaným je Adam Páv. Kluk, který letos odehrál svou třináctou sezónu v ježčích barvách, řadí se tedy mezi jedny z těch nejdéle hrajících juniorů. Adam odchytal v ježčím dresu nesčetně zápasů, během nichž dokazoval své kvality, rozdával radost, ale přidělal i pár vrásek nejen trenérům. Jeho brankářský styl byl v určitých chvílích naprosto infarktový, přesto s ním dokázal vynulovat mnoho soupeřů. Za svými spoluhráči stál v časech úspěchů i neúspěchů. Během několika let svou branku dokázal zavírat stále víc a víc. Od dob, kdy Ježci prohrávali o deset a více gólů se dostal až k bodu, kdy sbíral čistá konta a bojoval o nejlepší brankářská procenta v celé lize. Rozmluvit ho byl nadlidský úkol, srandu však nikdy nezkazil a jako parťák do kabiny byl nenahraditelný. Okolo něj se v týmu prostřídalo mnoho brankářských konkurentů. Svým zenovým klidem, a především svými výkony to byl právě on, kdo se udržel na pozici jedničky až do Juniorů.
Ahoj Adame, začal bych zásadní otázkou, jak ses dostal k hokejbalu?
Ahoj Honzo, už někdy ve školce kolem 6 let za námi přišel někdo z hokejbalu nám to ukázat. Hrozně se mi to líbilo, tak jsem to šel zkusit.
Ty jsi nestřežil vždy jen branku, ale mnohokrát sis vyzkoušel hru v poli, jaký okamžik se ti vybaví první?
Těch okamžiků bylo hodně, ale na prvním místě pro mě bude moment ze zápasu proti Jihlavě, kdy jsem omylem po pár střídáních fauloval protihráče a dostal jsem trest 2+10 minut a moc jsem si už potom nezahrál.
Legendární historkou, která nás dodnes baví je tvá nechuť chytat poté, co jsi na zápase vybalil staré betony místo nových, povíš nám k tomu něco víc?
V té době mi ještě balila věci mamka a nějak moc nevěděla v čem vůbec chytám, tak omylem vzala ty staré, na které jsem nebyl zvyklý.
Ve Světlé nad Sázavou jsi předvedl famózní výkon v podobě čtyř vychytaných nul z pěti duelů, jak na turnaj vzpomínáš?
Vzpomínám na to jako na náš největší úspěch, ale bez skvělého výkonu celého týmu by to takhle nedopadlo.
Během tvé kariéry jsi chytal i za ježčí Bodliny, jaké to bylo?
I když jsem byl ještě mladý a v bráně moc nezkušený, tak tam byl skvělý kolektiv a vždycky tam byla sranda.
Naše vyhlášená soustředění už zazněla v minulém rozhovoru, máš nějaký zážitek, který se ti i dnes vybaví jako první ze soustředění?
Trenér nám nedůvěřoval (jako každý rok), že si z ubytování dojdeme jenom pro pizzu a ne někam jinam. Tak strávil večer na chodbě hlídající nás, abychom neodešli a pro pizzu nám došel sám.
Úspěchů si s Ježky zažil mnoho, kterého si nejvíce vážíš?
Již zmíněného turnaje ve Světlé nad Sázavou, ale poznamenal bych i Fair Cup v Praze, kde jsme předvedli neuvěřitelný týmový výkon.
Vedle tebe se v brance vystřídalo opravdu mnoho jiných brankářů, se kterým sis nejvíce rozuměl?
Nejlepší vzpomínky mám na časy po boku Matěje Krásného. Myslím, že mezi námi nebyly velké výkonnostní rozdíly a rozuměli jsme si i mimo hřiště.
Jaký turnaj, či sezóna byla pro tebe jako brankáře nejnáročnější?
Všechny sezóny jsem vnímal stejně náročné jako předešlé. Od kategorie mladších žáků jsem až po juniory chytal vždy 2 zápasy týdně, ale nijak náročné to pro mě nebylo.
Nakonec bych ti položil otázku, ohledně tvé nejemotivnější vzpomínky na mládežnické roky, jaká by to byla?
Nejemotivnější pro mě byl nedávný zápas v Ústí, kdy jsme otočili stav z 0:3 na 4:3.
