V dobách dávných, kdy světlo se šířilo z petrolejových lamp a kolty se tasily rychleji než se zdravilo, vznikal v heřmanoprachovické kotlině tento dlouhý příběh. Za vše mohou prapředci dnešního „El Vajdy” a prachovického „Pítra Bombače”. Když se tehdejší praotec Slovák Riv Vajda postavil Lítovi Bombačovi, nevěstilo to nic dobrého. Od dob co se do sebe zakousli poprvé RIV a LÍTA, neřekne tomuto souboji nikdo jinak než RIVALITA. Byl to střet dvou kmenů, které jsou si geograficky velmi blízké, avšak kulturně si byli odjakživa nesmírně vzdálené. Od těch dob uplynuly stovky let a přeci jen se líté boje táhnou až do dnešních dní. Dnes už tato válka čítá i další rody například pokolení Kozlů, Kunců, Lebdušků či Hrubanů. Ti všichni se pravidelně střetávají na odlehlých prériích vyhraničených tvrdými mantinely. Každý kdo překročí jejich práh se nesmazatelně zapíše do největších střetů historie. Nenašel se zatím nikdo, kdo by z těchto bitev odkráčel dobrovolně poražen. Poslední vzájemná vřava byla uskutečněna v květnu léta páně dva tisíce dvacet pět. Jednalo se o dvoudenní boj. Na konci všeho čekal na vítěze bronzový poklad a něha drahých poloviček, které vítaly vítěze s otevřenou náručí a usměvavou drobotinou. Pro družinu El Vajdy to znamenalo víc než jen slávu a úspěch, ale především dodržené slovo o zisku cenného kovu, jímž se zavázali svému náčelníkovi na počátku dlouhého ročníku.
Jednou z posledních vlajkových lodí v ježčím přístavu byla naše záložní loď. Tato loď i přes nelehkou sezónu a nepříliš veliká očekávání dokázala mnohé překvapit a doplula až na vlny semifinále. Zde už byly vody opravdu nepříjemné, a i přes veškerý vzdor nakonec tato rezervní loď byla potopena. Smrtící byl střet s Piráty, kteří tyto vody naopak dobře znají a již loni si přes tyto vody dopluli až pro zlatý poklad. Vážení nesmutněte, poslední zprávy nás informovaly, že posádka z lodi uprchla na člunu a sbírá síly k rozhodujícímu souboji s Prachovicemi!
Nic lehkého nečekalo na naši rezervu ve vzdáleném Letohradu. Ještě pouhé hodiny před zápasem přišly poslední omluvenky a z nabušených tří lajn, jelo do Letohradu jen jádro obohacené vírou v dobrý konec. I přes nelehký průběh utkání si Ježci dokázali poradit a zvládli svůj úkol ještě lépe než kdokoli čekal. Výhrou 4:5, i díky hattricku Macenauera, si pojistili druhou příčku a jak se po prohře vedoucí Přelouče později ukázalo, bylo dobře, že se Ježci na nikoho nespoléhali a přímý postup si pojistili již sobotními třemi body.
První dubnový víkend si naše rezerva mohla zajistit přímý postup do semifinále a obejít tak strašáka v podobě předkola. K tomuto počinu však náš B-tým potřeboval vyhrát s Prachovicemi a Pardubicím uloupit alespoň bod. Sobotu si Ježci mohli odfajfkovat i přes nepřesvědčivý výkon, ale s jasným výsledkem. Neděle převrátila naruby vše co mohla. Týmový výkon už obsahoval prvky play-off módu, ale finální výsledek hovořil ve prospěch soupeřův. Obranný projev celku představoval jak veliké mají Ježci srdíčko, každopádně útok byl bez náznaku vážnější šance. O všem tak rozhodne poslední hrací víkend, kdy svěřenci Lukáše Vajdy pojedou svou hrou okouzlit Letohrad.
Muži B - st 26. 3. 2025 - Čapka Jan
Oloupit Piráty? Nápad to nebyl špatný, ale výsledky nebyly dobré
Z divokého západu na vlny mezi piráty. Nejednalo se o seskupení Jacka Sparrowa, nýbrž Jiřího Rytíře a místo prosluněného Karibiku čekalo na naše playery jen studené Labe. Ježčí bandité po divoké přestřelce dostali další nápad „za milion”. Loupit v cizích vodách je jeden z nejtěžších úkolů všeobecně, avšak pro ježčí rezervu po minulém týdnu neznělo nic nemožně. Na cestu za slávou tentokrát vyrazila jen hrstka odvážlivců. Vůdce ježčí smečky El’ Vajda uvízl ve spárech ústecké Elby a nemohl tak potěšit hradecké ochozy svou návštěvou. To se bohužel nedalo říci o hráčích královehradeckého A-týmu, ti ze zajetí Severočechů pláchli jen tak tak a podpořili svůj B-tým v boji o play-off. Ježci se tak chtěli pokusit překvapit hokejbalového obra, nicméně porazit extratřídu, bylo nad jejich síly. I přesto propašovali ježčí hrdinové z městečka u Pardubic bod v hodnotě stříbrné příčky.
HBC Hradec Králové 1988 B vs Ježci Heřmanův Městec B 4:3pp (0:1, 3:1, 0:1 - 1:0)
Utkání začalo vlažně a velmi rychle nabralo na obrátkách. Ačkoli v plachtách už měla domácí kocábka skoro čtyřista kilometrů a jednu neúspěšnou bitvu na ústecké půdě, přizpůsobila se rychlosti ježčí desítky. Onu skupinku statečných vedl z trenérského můstku zarostlý mladík, jež drží play-off mód plnovousu už od druhého kola základní části. Mnozí z popisu bez problému rozpoznali, že řeč je o brankářském zázraku, „který svět neviděl,” v podání Tomáše Dvořáčka. Ježci si dlouho nemohli vytvořit vážnější situaci ze které by domácímu celku pohrozili. Hradecká obrana se projevovala svou nepříjemností až dotěrností k našim útočníkům. Nějaké dlouhodobější okupování útočného pásma nebylo k vidění ani na jedné straně. Přeci jen únava domácích byla zřetelná a heřmanoměstecká družina nedokázala uplatnit svých čerstvých sil. K největším šancím se tak dostali domácí. Mence nebezpečně atakoval Šimůnek, po něm jako první útočnou modrou několikrát překonal i všem známý Štěpán Palán. Nikomu se však nepodařilo překonat strážce ježčí svatyně. Po přestřelce z minulého týdne ani vidu, ani slechu, tento duel připomínal spíše „Nudu v Brně”. Skóre otevřela až šikovně schovaná střela Lukáše Novelinky a nasměrovala tak hosty k zářnějšímu konci - 0:1.
Již devět sekund po začátku druhé periody, nastavil tomuto směru nehezkou výhybku Šimůnek a odklonil tak ježčí radost na vedlejší kolej - 1:1. Piráti ukázali hostům, že v hradeckých vodách si je lepší nezahrávat. V tu chvíli to vypadalo na Ježčí kapitulaci, jelikož rychlé kroky hradeckých mužů se vznášely okolo branky Petra Mence ladně jako vánek. Ani jeden ze čtveřice městeckých obránců nebyl schopen překazit útočné kreace domácích. Nebylo se tak čemu divit, že nejedna střela skončila až na konstrukci Mencovy kanceláře. Vysvobození našli Ježci až ve čtyřiadvacáté minutě. Tehdy se rezerva v modrém probojovala až k brankáři Vrkoslavovi. Koprivovu výzvu nenechal jen tak ležet Jan Čapka a proměnil zmar v naprostou euforii - 1:2. Doba trvání této euforie byla rychlejší než jízda Lewise Hamiltona v dobách největší slávy. První mírnění oslav přišlo při vyloučení Macháčka, o ještě protáhlejší výrazy se postaral Kopriva, když místo na střídačku usedl vedle svého kolegy na trestnou lavici. O definitivní zmar se postaral Černý velkolepým vyrovnáním - 2:2. Že může být ještě hůř ukázalo vyloučení Romana Hejla. Druhou nabídnutou početní výhodu si tentokrát odškrtl střelec první branky Šimůnek - 3:2. Aby toho nebylo málo, Kopriva nenechal nic náhodě a šel omrknout, jakým způsobem se za minutu svobody v Hradci změnily trestné. K překvapení všech trestné byly pořád stejné, jen výrazy spoluhráčů na druhé straně hřiště byly o něco kyselejší. Ježci tak i nadále pokračovali v oslabení.
Oslabení už Ježci přečkali bez úhony a mohli tak ve třetí části soustředit všechny své síly na vyrovnání. Vskutku dlouho to vypadalo na výpravu bez úspěšného konce. O tom každopádně nechtěl ani slovo slyšet Tomáš Trojek, jenž odvrátil možnost návratu bez bodu - 3:3. O zbytek už se postaral nezaměnitelný muž pod maskou, Petr Menc. Jeho blyštivý výkon oslnil soupeře natolik, že nebyl schopen vzít si zpět všechny tři body a muselo se tak prodlužovat.
Nastavený čas vypadal následovně. Komiksovou formou vám ho popíše Jan Čapka.
„Je to dobrý, mačkáme je. Nemají šanci, to tam kluci doklepou.”
„To snad není pravda, oni to nedali. No nic, tak půjdu ještě na hřiště.”
„ To jsou …, tak už nikam nemusím - 4:3.”
V prodloužení zafungovalo heslo, nedáš, dostaneš. Bleskurychle využil overtime taktéž dvougólový střelec, Lukáš Černý - 4:3. Z dalekých toků se tak vrací Ježci s doslova vydřeným bodem, který má příchuť stříbrné příčky. Nejtěžší úkol v podobě udržet přímý postup do semifinále, ale ještě na ježčí rezervu čeká. Další bitvu svede družina Lukáše Vajdy v sobotu 5.4. doma proti rivalovi z Prachovic.
Hodnocení zaskakujícího trenéra Tomáše Dvořáčka:
"K zápasu v HK jsme jeli v lehce okleštěné sestavě, kdy jsme se museli obejít zcela bez juniorů, ale i bez lodivoda Lukáše "Jánošíka" Vajdy. Naopak Hradecká rezerva doplnila již tak početnou sestavu o několik zvučných jmen z A-týmu. Kluky musím pochválit za velice dobře zvládnutou první třetinu, po které jsme vedli 1:0. Ve druhé části už jsme naplno pociťovali "áčkaře" soupeře, kteří dostávali hodně prostoru na hřišti. Bohužel jsme k tomu přidali i několik zbytečných vyloučení, která nás stála nejen mnoho sil, ale i vedení a po druhé části jsme tak gól ztráceli. Trpělivou hrou jsme utkání nakonec dotáhli do remízového konce a v prodloužení si domácí uzmuli druhý bod pro sebe. Já musím každopádně pochválit celý tým, který po celý zápas nechával na hřišti maximum, trpělivě čekal na šance a mohl se spolehnout na Petra Mence v brance. Ten některými zákroky bez nadsázky doháněl střelce Hradce k zoufalství. Výsledek beru jako úspěch, při pohledu na tabulku je jasné, jak je tento bod nyní důležitý."
