Ahoj Pepo, ty jsi zanechal nesmazatelnou stopu nejen na hřišti pod číslem 22, ale také u samotného chodu klubu, který je pro tebe zajisté srdeční záležitostí. Popiš nám prosím, jaké jsou tvé nejkrásnější vzpomínky za ty roky s ježkem v srdci?

Ahoj tobě Honzíku, ale i všem – no, jak začít… Možná si pomůžu tím, že je to pro mne polovina života. Intenzívní a dennodenní. Vzpomínky by daly na několik tlustých knih. Když mi bylo pětadvacet netušil jsem, co vlastně zakládám a jaké to může nabrat obrysy. Teď po čtvrtstoletí je až neskutečné, kolik příběhů mi to v životě nabídlo, dalo a někdy i vzalo. Klubem prošlo neskutečné množství lidí, většina členů, která dnes v klubu je, tak při jeho založení ještě nebyla na světě… Když jsme klub zakládali, tak jsme první stanovy psali na psacím stroji a já byl hrdý, že mám jako jeden z mála mobil. Sice mi nikdo nevolal, ale měl jsem ho (smích)…to je prostě na stohy povídání. Ten slogan, co máme, tak vystihuje naprosto vše! A 22? Počkej až Dominik Macenauer spočítá mé statistiky – to bude teprve stopa (smích).

Nyní už k samotnému A-týmu a letošnímu podzimu, po sloučení divizí západ a východ držíte druhé místo, jak bys hodnotil uplynulý podzim?

Jednoznačně jako velmi povedený. 1.liga je letos opravdu velmi náročná, ale o to více nás nutí i na sobě pracovat. A že jsme druzí, je jednoznačně odpověď, že jsme na podzim obstáli a že rosteme. Máme své mouchy a bylo by nenormální je nemít, ale hrajeme atraktivní hokejbal, umíme se o výsledky rvát a když nám zápas nevyjde, tak odcházíme se vztyčenou hlavou. Osobně mne moc těší slova pochval z ostatních klubů a ostatních trenérů. Kluci v kabině to občas nevidí, ale jméno mají velké a vzhledem k věkovému průměru ho mohou jen a jen vylepšovat.

Nyní proběhl přípravný turnaj v Jihlavě, který byl jakýmsi obrázkem zimní přípravy. Z Vysočiny jsme přivezli zlato, jaký dojem v tobě turnaj zanechal?

Přípravu máme rozdělenu na několik fází. Tu první a část třetí vede Lukáš Vajda s Lukáše Drbohlavem a moc mi tím pomohli. To musím říci předem, protože já se k týmu připojil právě až na turnaj.

Vezli jsme sestavu, která má budoucnost. Spousta mladých, kluci z B týmu, áčkařů dospělých pomálu. A i když jsem byl zklamaný hlavně z jednoho zápasu v sobotu, tak celkově to pro nás byla super prověrka. V neděli jsme všem předvedli rozdíl, který umíme díky skvělé partě a taky poctivosti ve hře. Zcela jsme změnili taktiku a hráli velice dobře systematicky bez výkyvů. Mohlo by se zdát, že po sobotě byla neděle náhoda, ale nebyla. Soupeři nám nedali ani branku a v podstatě šancí na její vstřelení měli poskrovnu. Ve všech zápasech jsme si hru dokázali pohlídat a projevila se i naše skvělá fyzická příprava. Finále s Kladnem bylo ozdobou turnaje a my na nejlepší tým, který proti nám stál našli cestu a možná i právě pro skvělou fyzičku. Proto zmiňuji oba Lukáše, protože za ní stáli oni.

Moc chválím klub z Jihlavy za skvěle pořádaný turnaj, oni to umí a patří jim velký dík. A i když názvy týmů lehce matou, tak proti nám stály velké hvězdy extraligy a také reprezentace a my jsme na ně dokázali najít recept. To se moc cení. Zkrátka klukům to do jara vneslo víru, že máme jak a s kým se posouvat dál. Škoda jen zranění našich dvou košíkatých benjamínků, ale až srostou, vrátí to všem i s úroky. O tom jsem přesvědčen.

V áčku panuje po turnaji v Jihlavě dobrá nálada, budete se snažit čerpat z této pozitivní energie, aby ta vítězná vlna vydržela co nejdéle, nebo bude třeba tým opět krotit do mentality 1. ligy?

Turnaj a liga je vždy rozdíl. Ale víru v sebe sama a poctivost na každé střídání si přenést musíme, protože to nám v Jihlavě cestu ukázalo. A já věřím, že to není jen o 1.lize, ale v našem případě o juniorce a také B týmu v 2.lize. Kooperace nám jednoznačně nese ovoce a ukazuje cestu na další roky dopředu.

Jaro se blíží opravdu rychle, prozraď nám svou představu, jak by sis představoval ideální průběh jarní části?

Tady si nechám trochu tajemna. Cíl je však jasný: být lepší, než loni.

Pepo, na jaro máš k dobru široký kádr, vrátil se například Ondra Běloušek nebo Roman Jošt, počítáš také s nějakými ztrátami?

Návrat Ondry a Romana je velkou vzpruhou. Oba už v klubu prožili mnohé a budou na hřišti hodně vidět. Ztráty občas sám namaluje ten náš sport a život aniž bychom chtěli. Přijdou zranění nebo třeba vyšší sen, než je ten náš. Což je třeba odchod Tomáše Hudce na přestup do Svítkova, který v dlouhodobém horizontu nejen pro jaro je pro mne zklamáním. Ale to je život, já si ty ztráty až tak nepřipouštím. Stále naivně věřím, že ten náš ježčí dres má v sobě tolik síly, že ti kdo jej obléknou, tak na hřišti odevzdají maximum. Protože mají sílu v srdci a kolektivu, co tu je.

Jedno jméno však přeci jen zmíním a to je Martin Čejgl. Hvězda nejednoho hokejbalového fajnšmekra pro jaro musí zvolit režim ozdravování, a to je ztráta nejen pro B, ale i pro klima A týmu, kde jsme v jeho zapojení také věřili.

Letošní sezona k nám do Heřmanova Městce přivedla tři nové členy, (Tomáš Dvořáček, Jiří Zeman, Patrik Bakus) splnili všichni tvá očekávání a zapadli do týmu dle představ?

Nijak se netajíme tím, že na příchodech z jiných klubů svou strategii nestavíme. Dvořka byl však v našich rozhovorech už několik sezón zpět a já jsem za něj moc rád. Přinesl do kabiny něco víc, než je jen pozice brankáře. Zapadl nám neskutečně lidsky, a protože znám i jeho sportovní minulost, tak mu moc přeji, aby u nás opravdu a reálně vnímal svůj pomyslný vrchol kariéry. Zaslouží si to.

Jihlavské duo se rodilo specificky. O Zemiho jsme stáli moc, hlavně coby náhrada za možný konec kariéry Tomáše Trojka. Když jsme za ním byli v Jihlavě, tak jsme v něm viděli přesně toho obránce, co nám v kabině a na hřišti chybí. Nechá tam tělo i duši. Je to správný dříč. A když nám dal zelenou a přednost před extraligovým Hradcem Králové (kde tedy na střídavý start ve volných termínech nastupuje), tak jsme věděli, že přichází velký tahoun. Jeho role poroste i s blížícím se play-off. A Baky? Obrovský potenciál i talent. Postupně ho obrušujeme a postupně vidíme, že může být o poznání výše. V juniorce chvíli hledal svou roli, zatímco v 1.lize se chytal rychleji. Pro jaro je ale určitě v obou soutěžích připraven skvěle a pozvánka do repre do 20ti let je tou správnou odpovědí i pro něho samotného.

I přes tvou pracovní vytíženost stíháš vést A-tým jako hlavní trenér, je to vše hodně těžké skloubit časově?

Ano je to velmi těžké. Ani se to nedá nezasvěceným popisovat. Jsem vděčný rodině, dětem i manželce, že mne v tom mém snění podporují.

Dlouhá léta jsi fungoval v čele Českomoravského svazu hokejbalu, co ti přinesla do života tato štace?

Jé, tak to je na další knihu (smích). Do života dá každá taková příležitost a možnost

vždy strašně moc. Já jsem ve svazu působil s takovými velikány a srdcaři jako Petr Fiala, Josef Kadaně, Přemysl Falta, Ladislav Grunt, Vladimír Papranec, Ondřej Průša,…všechno s lidmi, co měli hlavní cíl hokejbal posunout. Když jsme se přeli, tak o to, jak být lepší, co změnit, jak a proč. Mnohdy byly hádky veliké, ale vždy s cílem ten náš milovaný sport zvedat. A jsem přesvědčený, že to bylo vidět.

Bude to znít sobecky, ale udělali jsme z hokejbalu sport. Dali mu prestiž, povědomí a také skvělé mezinárodní akce do té doby nemyslitelné. Dávali jsme mu řád. Mnohdy s odvahou a riskem, který nebylo jak ověřit. Když jsem díky hokejbalu usedl do židle v komisi při Českém olympijském výboru, byl jsem obrovsky pyšný, kam až ten náš sport dozrál. Že tam nesedím já Josef, ale sedí tam předseda hokejbalového svazu! Zvali mne společně s fotbalem, hokejem, atletikou, basketbalem, tenisem, atp. + tehdy vzrůstajícím florbalem na jednání k ministrovi školství a tělovýchovy. Připomínkovali jsme vznikající zákon o sportu. Přivedli jsme hokejbal na práh těch nej sportů, co v ČR máme. Získali mu finanční stabilitu do té doby nemyslitelnou. Usilovali o uznání v rámci Mezinárodního olympijského výboru. Hledali cestu na Světové sportovní hry. Dodnes mám v hlavě schůzku v Lausanne, kde jsme se hodně přiblížili…

O to víc nijak nezastírám, že od mého odchodu z vedení svazu se hokejbal propadá níž a níž. V žebříčcích sportů v ČR ho Národní sportovní agentura už ani nedostane mezi 50 nej. Slučují se soutěže, regiony upadají. Bijeme se v prsa výhrou U14, či „žen“ U16. Za mne je to strašně málo a začínám být velkým skeptikem, co bude s hokejbalem za 10 let. Kluby to však příliš nevidí a koukají jen na sebe nebo ztratily kuráž. A současné vedení? To je jak za Napoleona…

Ale abych se neutopil ve zklamání, vrátím se k původní otázce. Předsednický post mi dal do života mnoho a moc si té příležitosti vážím. Dal mi i velké množství přátel a lidí, co mají stejnou touhu a stejný pohled na naši milovanou hru a sport obecně. Dal mi přátele v ostatních zemích a dodnes jsem za každého, kdo se ke mně upřímně hlásí, moc rád. Vidět to bylo shodou okolností i v Jihlavě. Řada rozhovorů tam byla nejen na téma Ježci, ale i začínala větou „Předsedo, já vás rád vidím, pamatujete jak tehdy?...“ V tom oslovení je pro mne stále velká síla za roky, kdy jsem mohl hokejbal v naší zemi řídit či spoluřídit (smích).

V letošní sezoně oslaví ježci na hokejbalové mapě 25 let, jsou v plánu nějaké oslavy?

Jsou a doufám, že se povedou tak, jak si je náš klub zaslouží. Na výboru už nějaké scénáře máme a mám i velkou radost, že naše klubové vedení oživila dvě nová jména Dominik Macenauer a Ondřej Běloušek. Věčně tu nebudu, takže mi kluci dali naději, že máme kam klubově růst i beze mne. A oslavy? Nechte se překvapit. Věřím, že budou velké (smích).

Mockrát děkuji za tvé odpovědi, přeji mnoho úspěchů do nastávajících dní, měsíců, roků a hlavně ať nám ten ježčí klub i nadále vzkvétá jako tomu bylo za uplynulé čtvrt století.

Trenér A-týmu Josef Kozel uzavřel naše kolo rozhovorů s trenéry napříč všemi kategoriemi, doufáme, že se všem líbily naše zpovědi. Budeme rádi za každou vaši cestu podpořit náš klub v jarní části sezony, obzvláště ve vyřazovacích bojích.