V minulém rozhovoru jsme vyzpovídali trenéry těch úplně nejmenších ježčích nadějí. Nyní jsme se zaměřili na trenéry přípravky a mladších žáků. Jiří Šulc a Ondřej Honek se na hřišti umí ohánět nejen s hokejkou v ruce, ale také cennými radami, kterými posouvají naše mladé kluky kupředu velkému hokejbalu.
Poslední z kvalifikačních turnajů mladších žáků na mistrovství České republiky se hrál v Praze na Lužinách. Na finálový turnaj se přímo dostanou jen vítězové těchto turnajů, ale díky tomu, že domácí Kert Park Praha již jeden z turnajů vyhrál, mohl se z případného postupu radovat i další v řadě. Ježci skončili na 3. Místě a postup bere skutečně až ten druhý v řadě – náš přemožitel ze semifinále Wolves Chomutov. Ježci si opět neodpustili v cestě za medailí projít složitější cestou a to přes 5 zápasů.
Jelikož se mladším žákům v sezóně daří, tak jsme je zkusili přihlásit na turnaj vyšší kategorie ze kterého se mohou kvalifikovat na finálový turnaj ČR. Na tyto turnaje se přihlašují celky, které disponují tím nejlepším v jednotlivých krajích a tak naše Ježky nečekalo nic jednoduchého. Většina celků přijela minimálně na tři útoky to naše soupiska čítala pouze 12 jmen - 11 hráčů a 1 brankáře. Hrálo se 2x12 a pro týmy kteří skončili ve skupině na 2. a 3. místě v případě úspěchu ve čtvrtfinále čekalo ten den pět utkání, tedy 120 minut čistého času na velkém hokejovém hřišti. Našich jedenáct Ježků to zvládlo, ačkoliv v semifinále a v boji o 3. místo již byl vidět znatelný úbytek sil bojovali statečně. Navíc díky tomuto systému se potkali se všemi celky na turnaji a ve všech utkáních jsme vstřelili první branku.
Sestava mladších žáků nebyla sice ideální, ale Ježci se vrátili ke hře kterou předváděli na domácím turnaji - bylo se tedy na co dívat. Celý turnaj sice odehráli Ježci v pouhých devíti hráčích, ale na pohybu to nebylo znát. Dařili se přihrávky, vyhrávali jsme souboje 1na1, bojovali jsme o každý míček a nepolevili ani když se zápas nevyvíjel podle našich představ a se Svítkovem dokázali umazat dvoubrankové manko.
A je to tu! Konečně můžeme napsat, že žáci vydřeli alespoň na bod za remízu v základní hrací době. Při absenci dvou obránců (K. Daníček, J. Holub) Ježci svůj již tak mladý tým proti Sršňům ještě omladil, když povolal dokonce minipřípravkáře Josefa Sedláka, který odehrál své první utkání na velkém hřišti a to ještě za kategorii, která ho čeká až za několik let. Druhého obránce zastoupil jindy křídelní útočník D. Synek. I přes improvizace v sestavě si Ježci vedli na jedničku.
Ježci Heřmanův Městec : TJ Sršni Svitavy 1 : 2 ss (0:0,1:1,0:0-0:1), střely 26 : 28
Góly: Vohralík – Baráková
Hned v úvodu utkání museli ukázat oba brankáři své umění. Následně se hra uklidnila a aktivnější byli Sršni a to také díky přesilové hře, která nás na chvilku utlumila. Klid a hraní dlouho na 0:0 a tím brnkat na nervy soupeře nám vydrželo až do začátku druhé třetiny, kdy jsme na soupeře vlétli a díky velkému důrazu v brankovišti vstřelili první branku v utkání. Tato branka nás nastartovala a naopak Sršně znervózněla. Najednou jsme byli rychlejší a daleko aktivnější snad poprvé se nám povedlo někoho přestřílet za jednu třetinu v poměru 16:9. I přes naší skvělou hru soupeř vyrovnal, když se prosadila ta nejvyšší na hřišti a to K. Baráková.
Do třetí třetiny se šlo za stavu 1:1 a na nás byla znát lehká nervozita, která nám trošku tížila hokejky. Naštěstí přišlo vyloučení a přesilová hra, která nám zase dodala sebevědomí. Brankáři na obou stranách stále byli pozorní, a i když se střelci činili, tak rozdílová branka né a né padnout. Tři minuty před koncem jsme byli blizoučko ke vstřelení gólu na 2:1, ale míček, který již směřoval za záda překonaného brankáře, dokázal vytěsnit obránce Svitav mimo tři tyče. Nadešlo to, co jsme zažili v minulém utkání se Sršni rovnovážný stav a oslabení. V minulém zápase nám soupeř v podobné výhodě výsledkově odskočil a nakonec vyhrál. Vzali jsme si oddechový čas a poslali na hřiště čtveřici, která se měla poprat o udržení nadějí a povedlo se. Do konce utkání zbývala pouhá minuta a Sršni vystupňovali svůj tlak, ale přes dvě zakázaná uvolnění a následně super podržení míčku L. Kozlem u mantinelu, jsme se mohli radovat z prvního bodu v soutěži MČR mladších žáků. Následná trestná střílení za náš tým jeli postupně J. Pilař, V. Šmíd a T. Málek. Prvně jmenovaný zvolil netradiční kličku a té chybělo jen poslední a to doklepnutí za záda brankáře, ale míček v poslední chvíli ujel až příliš daleko. I zástupce Sršňů si však vylámal na našem A. Pávovi zuby a tak se rozjel náš druhý určený V. Šmíd. Zvolil pomalejší postup směr k brance a brankář mu poodstoupil více do branky a v tu chvíli V. Šmíd namířil nad vyrážečku, bohužel míček trefil rukojeť hokejky a tak stav byl na trestná střílení stále 0:0 a to i po dalším exekutorovi ze strany Svitav. Poslední se rozeběhl T. Málek, který má velice dobrou střelu švihem, ale míček mu sjel při přípravě střely z čepele a následné zaimprovizování mu nevyšlo. Poslední Sršeň Z. Beneš mohl rozhodnout a učinil, tak s ledovým klidem. Prohra na nájezdy byla minimální kaňkou na super výkonu a kluci měli co slavit.
Ježci Heřmanův Městec : TJ Sršni Svitavy 2 : 8 (1:4,1:1,0:3), střely 20 : 39
Góly: Šmíd, Vohralík – Hloušek 4x, Šimek K. 2x, Kuky, Beneš
Druhý zápas jsme již rozehráli tak jak je u nás zvykem, třetí minuta a stav 0:3. Těžké situace však umíme zvládat a jsou pro nás povětšinou spíš výzvou. Soupeři jsme tak dovolili ještě jednu branku a za stavu 0:4 jsme se odhodlali konečně zase hrát. Pomohla nám k tomu i šťastná branka z nulového úhlu vstřelená V. Šmídem.
Do druhé třetiny jsme vstupovali s cílem snížit vedení soupeře na rozdíl nejméně dvou branek, což se nám v jednu chvilku i povedlo, když se podél mantinelu protáhl V. Vohralík a vysokou přihrávkou trefil stehno O. Hladkého, který se tlačil do brankoviště a odražený míček si našel cestu do branky Sršňů. Na druhé straně se však už potřetí trefil Hloušek a opět jsme prohrávali o tři branky.
Třetí třetinu jsme již odehráli trošku v křeči, nehráli jsme vůbec špatně, ale střelecká muška byla hodně vychýlená a spoustu míčků skončilo na zadním mantinelu na místo ohrožení svatyně Svitav. Tím, že jsme se snažili tlačit dopředu, vznikali okénka vzadu a Svitavy kolikrát měli až mnoho času na dorážky. A. Páv si v naší brance jistě tolik gólů nezasloužil, ale v některých situacích jsme ho nechali až příliš na holičkách.
I přes vyšší brankový rozdíl ve druhém zápase nám nikdo bod z prvního utkání neodpáral a tak jsme si po skončení druhého zápasu mohli zakřičet zvesela pokřik.
Jiří Kozel (Ježci): „Tak nám spadl kámen ze srdce. Konečně se nám povedlo udělat bod a hlavně hrát minimálně v prvním utkání úplně vyrovnanou partii, kdy se útoky střídali na obou stranách. Nějaké tři minutky před koncem jsme byli dokonce cca 10 cm k vedení, ale míček směřující do branky kdosi z brankoviště dostal pryč, následně jsme čelili zase přesilovce a báli se, že opět o body přijdeme v závěru utkání, tentokrát jsme však odolali a po závěrečném hvizdu propukla radost…samostatné nájezdy již byla soutěž navíc.
Ve druhém zápase jsme začali již podle klasického scénáře, kdy jsme za tři minuty prohrávali 0:3, těžko se z této situace zvedá, ale částečně jsme to dokázali a dotáhli jsme na 2:4, pak již proměňovali šance pouze hosté, což je škoda jelikož skóre mohlo být o něco přívětivější.
Potřebovali jsme nějakou vlaštovku a pro kluky to je velká vzpruha a impuls do další práce na trénincích. Navíc jsme bod získali možná s nejmladší sestavou, která dosud k soutěži nastoupila. Pro Pepíka Sedláka to byla premiéra na velkém hřišti a to hned v kategorii mladších žáků.“
Sestava (Ježci): Páv – Kozel, Čapka, Musílek, Sedlák, Synek, Šmíd, Vohralík, Pilař J., Hladký, Jožák, Málek
Sestava (Sršni): Lacman – Veselý, Bureš, Dvořáček, Horák, Beneš, Baráková, Kuky, Hloušek, Šimek, Havíř, Zavoral