Posledním zpovídaným končícím juniorem je plejer, kterého rozhodně nepřehlédnete. Svou výškou ční nad všemi hráči na hřišti. Není ale velký jen postavou, ale především duchem. Pro tým obětuje mnohé, udržuje pohodu na lavičce a v poslední sezóně se skvěle prezentoval také v B-týmu. Znám je také díky svému vtipu, kdy zvládne glosovat a komentovat i ty největší průsery. Stejně zručně a s důvtipem obírá protihráče o balónek jako pokládá otázky v rozhovorech. Jeho nástrojem je hokejka stejně jako pero! Dámy a pánové, poslední z juniorské dynastie – budoucí Záruba 2.0 – Jan “Čapíno” Čapka.

Lídr, kapitán, opora - tím vším byl pro tuto generaci Vojtěch Šmíd. Bezesporu jeden z nejnadanějších Ježků, co se kdy proháněl po hokejbalových hřištích v České Republice. Služebně nejstarší člen letošní juniorky vyčníval svou hrou již odmala, coby kapitán dovedl Ježky k mnoha úspěchům, kanadské bodování mnohokrát zapsalo jméno Vojtěch Šmíd na samotný vrcholek a o to větší ztráta to pro mládežnické kategorie bude, když tomuto tryskovému motoru s číslem 7 odeberete přívlastek junior a zařadíte ho pouze mezi muže. Do sbírky úspěchů bychom mohli zařadit bronz z U20, tituly jako mistr ČR, vicemistr ČR i loňský bronz z Extraligy Juniorů. Od dob, kdy byli Ježci nazýváni trpaslíky, ušel se svým týmem velkou cestu, která nebyla vždy jen dlážděná úspěchem, ale občas to byla cesta velmi trnitá. Každá rána však posílila mužstvo, a to pak ukázalo celé České Republice, že Heřmanův Městec rozhodně není jen městem na úpatí Železných hor, ale ukázalo se jako město, které dělá z hráčů opravdovou rodinu. Za veškerými slovy uznání, o kterých my tu dnes můžeme s hrdostí psát, stojí jeden velmi silný tým. A co by to byl tým bez správného kapitána? Tímto příspěvkem by se tedy slušelo vznést jedno poděkování Vojtovi, který nosil po dlouhé roky kapitánské C na hrudi. DĚKUJEME!!!

Do třetice jsme položili pár otázek velkému objevu ze světa cukrařiny. Jeho mlsné dobroty se mnohokrát ocitly jako hlavní bod debaty v Ježčí šatně a obměnily tak čistě sportovní témata. Daniel Zlesák, kterému nikdo neřekl jinak než “Zlesi”, je znám svou aktivní hrou. K Ježkům se přidal jako jeden z posledních, svým humorem dokonale zapadl do kabiny, svou aktivní hrou deptal soupeře z celé ligy a svým velmi osobitým stylem si dokázal získat věrné příznivce. Žádný tým se neobejde bez hráčů, kteří jsou schopni odvést tu černou práci, a i proto si Ježci velmi cenili svého Zlesiho. Ačkoli jméno Zlesák nebylo v kanadském bodování tím nejzmiňovanějším, na hřišti vždy zanechalo znamenitý dojem. Málokdo dal ve své kariéře více branek svým bekhendem, než Daniel Zlesák, svou vynalézavostí přišel na účinnost této nenápadné střely a proměnil ji ve smrtelnou jedovku.

Druhým vyzpovídaným je Adam Páv. Kluk, který letos odehrál svou třináctou sezónu v ježčích barvách, řadí se tedy mezi jedny z těch nejdéle hrajících juniorů. Adam odchytal v ježčím dresu nesčetně zápasů, během nichž dokazoval své kvality, rozdával radost, ale přidělal i pár vrásek nejen trenérům. Jeho brankářský styl byl v určitých chvílích naprosto infarktový, přesto s ním dokázal vynulovat mnoho soupeřů. Za svými spoluhráči stál v časech úspěchů i neúspěchů. Během několika let svou branku dokázal zavírat stále víc a víc. Od dob, kdy Ježci prohrávali o deset a více gólů se dostal až k bodu, kdy sbíral čistá konta a bojoval o nejlepší brankářská procenta v celé lize. Rozmluvit ho byl nadlidský úkol, srandu však nikdy nezkazil a jako parťák do kabiny byl nenahraditelný. Okolo něj se v týmu prostřídalo mnoho brankářských konkurentů. Svým zenovým klidem, a především svými výkony to byl právě on, kdo se udržel na pozici jedničky až do Juniorů.