Muži A22.02.2020Lukáš VajdaPřečteno: 535x

Bratři Koprivovi? Spíš jsme dřevorubci a bojovníci, říká o svých sourozencích s úsměvem Petr Kopriva

O tom, že hokejbal u nás píše příběhy, by mohla mluvit také rodina Koprivových. Tři bratři oblékají náš dres. Dnes ovšem dostane nejvíce prostoru nejzkušenější z nich a to Petr. Petr Kopriva je novopečeným mistrem Zimní ligy s týmem Beerstars Břehy, kde se nejednou dobře uplatnila jeho rychlost, tvrdost a myslím, že i nemalá zkušenost, kterou mu dala, i dle jeho slov, 1.liga. Stejně tak, jako i ostatní členové elitního týmu naší družiny, doufá i Petr, že si v příští sezoně zahraje 1. ligu i v Heřmanově Městci.

Petr i sám přiznal, že vedení týmu mu svědčí více než před tím, ale více už přímo z jeho slov:

Ahoj Petře, máte za sebou úspešné finále Zimni ligy, jaké jsou pocity dva dny po?

Ahoj, pocity jsou to určitě příjemné. Letošní titul má za sebou silný příběh a jsem rád, že jsem byl toho součástí. Podle mě to finále mělo vše, co mělo mít. Jsem rád, že jsem byl na vítězné straně.

V týmu byla i početná skupina našich borců, brali jste to jako dobrou Zimni pripravu, nebo to bylo opravdu jako v lize?

Prvotní myšlenka tam taková byla. Ale hraju za Břehy druhým rokem a udělala se tam skvělá parta, takže to člověk jako zimní přípravu nakonec nebral. Břehy tu ligu hrajou možná dýl, než já hokejbal a kluci tam jsou velký srdcaři. Tenhle rok jsme měli cíl nejvyšší a to konečně pro Břehy vyhrát první titul.

Zimní příprava s dvěmi kluby, zimní liga, dá se to vůbec zvládnout jet takhle naplno?

Je to hrozně těžký vše skloubit, protože mám ještě časově náročnou práci, která mě překrývá tréninky. S Ježkama jsem měl docházku dobrou, ale se Svítkovem se mě to moc nedařilo. Budu to muset trénerovi teď vrátit a začít tam chodit víc. Takže za mě se to po fyzický stránce zvládnout dá, ale časově ne.

U nás útočíš na postup, Svítkov si pravděpodobně také zahraje play off, jak to bude právě v téhle nadstavbě sezony? Přeci jen, zápasy se budou nejspíš překrývat.

O tomhle já nerozhoduji. To je na trenérech - jak se mezi sebou dohodnou. Řekl bych, že Ježci budou prioritou. Strašně rád bych si vyzkoušel i play-off v 1. lize. Snad se to nějak podaří skloubit aspoň na pár zápasů. Hraju to takhle první rok, takže osobní zkušenosti s tím nemám.

Je hodně znát rozdíl mezi první a druhou ligou, nebo to má, jak mnozí říkají už skoro srovnatelnou úroveň?

Rozdíl tam určitě je a to znatelný. První liga mě dala hodně a když jdu hrát za Ježky tak mě připadá, že má člověk na hřišti na vše víc času. Ta rychlost hry je ve druhé lize pomalejší a v taktice se to určitě hodně liší. Většina týmů v druhé lize hraje podle mě spíš takový hurá hokejbal. V 1.lize každý musí plnit přesně svou roli a strategii trenéra jinak toho soupeř rychle využije.

Naše áčko má ambice na postup, jak to vnímáš ty?

To se řeší každý rok (úsměv). Každý rok to je stejný. Myslím si, že máme všechno proto aby jsme postoupili a nakonec nic. Minulý rok jsme měli nejlepšího hráče ligy, střelce, golmana a podle mě i trenéra a stejně to nedopadlo. Obrovský zklamání. Těžko jsem hledal impuls do nový sezóny, což přinesl Pepa Kozel a jeho příchod na trenérskou lavičku. Tenhle rok tomu věřím ještě víc než ten minulý. Pepa zatím do týmu přinesl tu pravou pohodu a podle mě to tým jako Ježci potřebujou, ikdyz je teprve začátek, ale já to tak cítím a řekl bych, že nás je většina. Všichni máme naběháno, skvělá parta, hrajeme v základní části dobrý hokejbal a pak přijde play-off. My tak strašně chceme až to je kontraproduktivní a hlava to neunese. V tomhle momentu potřebujete nějakou osobnost na lavičce jakou je Pepa. Takže ambice jsou, šance je určitě taky, ale je to hrozně těžký postoupit. Kdyby se to podařilo a Ježkům jsme vrátili 1. Ligu tak bych to bral jako jeden z největších úspěchů co kdy v hokejbalu můžu dosáhnout.

To znamená, že ti osobně trenérská výměna pomohla?

Ano pomohla.

Nejen ty, ale i tvoji bratři nastupují za Ježky, když si hrál za béčko nejednou jste se sešli v útoku, je to takové to já na bráchu, brácha na mě?

Když hraju s bráchama, tak si toho vážím, že máme něco, co nás takhle spojuje. Ale my tři jsme spíš takový dřevorubci a bojovníci, takže to žádný extra ťukec není. Když nastupujeme my tři, tak z nás má nejvíc gólů Pavel. Škoda, že má časté zranění kolene a na jaře je i možnost, že vůbec nenastoupí.

Pavel ve Třebové zaznamenal vítězný gól i přes zranění, je to tuhý kořínek vaší rodiny, nebo spíš Pavlovo měřítko odhodlání?

Řekl bych že tuhle vlastnost máme všichni. Ale Pavel jí posouvá o level jinam. Pamatuju si jak ve starších žákách odehrál půl zápasu se zlomenou nohou a nebo si v chlapech vyhodil koleno - zápas dohrál a dal hattrick.

Na zimní lize si mohl nastoupit proti Honzovi, byl by to těžký souboj? Nebo by si to bral prostě jako jednoho ze soupeřů?

Bohužel jsem proti němu nemohl hrát, protože jsem byl v práci. Snad to vyjde příště. U mantinelu by to s ním určitě bolelo. Nedali by jsme si nic zadarmo.

Petře, já ti moc děkuji za skvělý rozhovor a popřeji tobě a tvé rodině co nejlepší hokejbalové zážitky a konečně kýžený postup.